Byly doby, a není to tak dávno, kdy jsem s kamarádem Standou ručně vyráběl mořské kajaky. A nešlo jen o nějaký amatérský pokus. V naší jablonecké dílně jsme skutečně vyrobili celou řadu profesionálních sklolaminátových kajaků, které jsme pak ve Skandinávii testovali. Během těch výprav na sever se mi moře dostalo pod kůži a když dneska cítím jeho ostrou minerální vůni v nějakém parfému, okamžitě se mi vrací vzpomínky na ty chvíle – i když jsem třeba v dílně.
Mořské akordy přitom patří k poměrně mladým parfémářským vynálezům. Do flakónu se poprvé dostaly v roce 1988 tak trochu omylem. Parfumér Pierre Bourdon hledal nový způsob, jak přepracovat tehdy populární fougère vůně stojící na levanduli, gerániu a bergamotu. V začátcích zkoušel různé experimenty, včetně přidání výměšku z pachových žláz cibetek. Nakonec se však rozhodl jen klasické fougère ingredience použít v mnohem odlehčenější koncentraci. K nim přidal jednu tajnou věcičku a ještě špetku molekuly Calone, která byla objevena někdy v 60. letech a kterou parfumáři používali k navození vůně melounu.
Bourdonova kompozice zaujala šéfa parfumářské divize Davidoff, který jí dal zelenou. Tedy vlastně modrou – dnes už ikonická vůně Davidoff Cool Water v tmavě modrém flakónu tehdy pobláznila svět a hlavní evropský distributor, parfumérie Douglas, na ni dokonce vypisoval pořadníky.
Tento úspěch inspiroval řadu dalších tvůrců, kteří toužili po podobném úspěchu. V devadesátých letech se to povedlo třeba trojici parfumérů (Morillas, Menardo a Dussoulier), kteří pro Giorgia Armaniho vytvořili Acqua di Giò. Právě ona otočila kormidlo parfumařiny směrem k aromatickým vodním vůním.
Konec romantických představ
Ty koncem devadesátých let zaplavily trh, stejně jako jejich líbivé reklamní vizuály sexy opálených těl cachtajících se v moři. Jenže ne všichni byli spokojeni. Stejně jako kdysi Pierre Bourdon toužil po novém pojetí fougère vůně, zatoužila rodina Durante vyrazit proti proudu a ukázat světu skutečnou tvář moře – ne tak idylickou a rozhodně ne tak blankytnou.
V roce 1996 do skleněného flakónu koncentrovali syrovou novinku, která připomínala mořskou vodu tříštící se o ostré skály. Jejich Acqva di Sale je dodnes považována za jednu z nejlepších interpretací vůně moře, která kdy byla vyrobena.
Úspěch podobných vůní otevřel dveře ingrediencím jako Ambroxan, které se začaly používat v mnohem větší koncentraci. Do popředí zájmu parfémářů se dostalo také absolue z mořských řas, jódové a minerální akordy, sůl, chaluhové extrakty či tóny dehtu. Z opalovačky na luxusní jachtě ve Středomoří jsme se najednou dostali do přístavů plných starých rybářských bárek, na nehostinné pláže během odlivu a na chladná skaliska plná řas a naplaveného dřeva. Ke slovu se dostává autenticita.
Rok 2008 přinesl jeden z prvních úspěšných parfémů, který přestal vůni moře idealizovat. Značka Heeley v něm sice zachovala svrchní citrusové nóty i dřevo a pižmo v základu, jak bylo u „modrých“ vůní zvykem, ale do srdce Sel Marin kromě mořské vody vetkala i výtažek z mořských řas a mechu, což z vůně udělalo jeden z nejrealističtějších mořských parfémů.
Cesta z Bermudského trojúhelníku
Díky vzestupu niche parfémů se během následujících let objevily desítky novinek, které se snažily zachytit skutečnou vůni moře. Dodnes mezi nimi září třeba parfém Megamare od Orto Parisi, který mísí hyperrealistický akord soli, minerálů a mořského aerosolu, Oud Minérale od Toma Forda navozující dojem temného severního pobřeží, nebo jedna z nejmelancholičtějších mořských vůní Walk the Sea od Kerosene.
Modrá tsunami tvořená svěžími vůněmi (jen Davidoff Cool Water se dočkal více než sedmdesáti reinterpretací) sice stále neopadla, lidé toužící po originalitě se jí ale začali stranit.
Komerční značky se s tím nechtějí smířit a stále hledají cestičky, jak ztracené duše získat zpět. Aktuálně tedy začínají do mainstreamových vůní přidávat ingredience, které byly ještě před pár lety v tomto segmentu nemyslitelné. Velmi zajímavá je třeba novinka od Lacoste, která v srdci kombinuje mořské tóny s kaviárem.
Co bude dál? V parfumařině je dnes patrná tendence vyprávět příběhy a prostřednictvím vůní se vracet do minulosti. Příkladem může být třeba londýnská značka BeauFort, která vytváří parfémy inspirované britskou námořní historií. Jejich Tonnerre je vlastně pozvánkou na válečnou loď během slavné bitvy u Trafalgaru. Kromě slané vody v ní ucítíte akord krve, kouř i střelný prach, který se drží ve vzduchu po výstřelu z děla. Možná právě tudy vede cesta…
Text: Petr Hanák
