Rodinu nezapře – pracovna Františka Svěráka (35) je plná filmařského vybavení a knih. Syn Jana Svěráka a vnuk Zdeňka Svěráka vystudoval fotografii, dnes pracuje jako střihač a kameraman. Podílel se na snímku Betlémské světlo a v kinech mu právě běží komedie Pět švestek. Kromě filmařiny se František věnuje i kresbě a svou tvorbu denně zveřejňuje na Instagramu. Kterého výrazného dramatika četl ve dvanácti letech a dnes ho má uloženého vedle knížek svého dědy? A proč těžce nese, když má autor na kontě jen dvě knihy?
Jsou pro vás knížky důležité?
Moc. Doufám, že papírové knihy nevymizí. Já je zaprvé hrozně rád sbírám, protože je to krásný předmět. Zadruhé si je můžete vzít s sebou do letadla, k moři. Není to tablet, který se rozbije, nebo mu dojde šťáva. Voní to. Čtení je podle mě velmi intimní setkání s člověkem, který si sednul a vypsal se z vlastního nitra, odkud si to zase vy jako čtenář sosáte. To není Netflix, to není svajpování na TikToku – je to dialog s autorem. Pro mě je čtení nenahraditelné. Je to jako s Ernestem Hemingwayem – když jsem ho objevil poprvé, říkal jsem si: „Ty jo, to je chlap, který píše tak, že si připadám, jako když s ním sedím u krbu a on mi vypráví o svém životě. A to mě teda baví.“ Mám pocit, že takhle mohu sedět klidně týden, ani nejíst a jen poslouchat to krásné vyprávění. Když objevím autora, který mě takhle chytne, tak ho úplně hltám. Všechno od něj skupuju a dělám si sbírku jeho knih.
Kolik toho přečtete?
Nečtu na množství. Pro mě je důležité, aby toho měl autor napsaného hodně, aby mi jeho zdroj knih rychle nevyschnul. Když zjistím, že nějaký dobrý spisovatel, má jen dvě knížky, říkám si: „Sakra, to je blbý.“ (směje se) Naopak když jich má dvacet, je to jiná. To mám pak radost, že budu mít co číst.
Dáváte přednost paperbackům?
Není to pro mě podstatné. To už si spíš zakládám na pengvínech (knihy z nakladatelství Penguin Books, pozn. red.), protože mají krásný design – to na tabletu nemáte. Každá jejich kniha má zajímavý přebal od výborného ilustrátora, nebo fotografii uvnitř. Krásný je i ten anglický font. Když takovou knížku otevřu, je to pro mě jako přijít na nějakou nádhernou louku nebo lesní mýtinu, cítím ty stromy, tu pryskyřici…

Foto: David Turecký
Jakou knihu jste si vzal s sebou na natáčení vašeho posledního filmu Pět švestek?
Původně jsem si myslel, že si nebudu brát žádnou, že na to nebude čas. Nakonec jsem si sbalil The Sound of the Mountain od Jasunari Kawabaty – poznáte to i podle přebalu, ošuntělého a špinavého. Další Hemingway mi taky kdysi spadnul z lodi a namočil se, takže je fakt olezlej. Ale i to jsou vzpomínky.
Jaká je vaše knihovna?
Malá, ale pro mě krásná. Mám to zorganizované tak, abych v tom měl pořádek. Vpravo je všechno, co jsem přečetl, a těším se, až si to všechno třeba jednou přečtu znovu. Nalevo mám knihy, které jsem rozečetl a nešlo mi to – jako třeba Odysseus od Jamese Joyce. Pak jsem ještě nedočetl zbylé knihy od Johna Steinbecka a později mě přestal bavit i Kerouac, protože některé jeho další knihy se mi zdály podobné těm předchozím. A pak mám na gauči připravené nové knížky – Karla Klostermanna, dalšího Jasunari Kawabatu a další japonské autory, které čtu v angličtině, protože japonsky neumím.
Vy čtete převážně v angličtině, že?
Ano, už asi patnáct let. Prostě mi přijde blbý číst knížku v českém překladu, když umím anglicky. Vždyť někteří autoři jsou tak zajímaví, že by to byla škoda.
Kteří?
Třeba nigerijský spisovatel Chinua Achebe, pro něhož je angličtina druhý rodný jazyk. Nebo tady Argentinec Jorge Luis Borges dokonce řekl, že angličtina je skvělá tím, že je jak germánským, tak latinským jazykem, a vzdal se ve prospěch své tvorby rodné španělštiny. Ale zrovna nedávno jsem si po těch patnácti letech koupil českou knížku a to od Karla Klostermanna, tedy spisovatele z přelomu 19. a 20. století. Byl jsem totiž na výstavě VLTAVA slavná & splavná, kde byla o Klostermannovi zmínka. Tak jsem to zkusil a to je tedy zase taková archaická čeština, že je to mnohdy až cizí, nebo už pozapomenutý, jazyk.
Najdeme ve vaší knihovně i nějaké knihy, které jsou důležité pro vaši profesi? Filmařské, kameramanské?
Určitě fotografickou knížku Byways od britského kameramana Rogera Deakinse. Druhou knížku Reflections od Deakinse tu zrovna nemám – půjčil jsem ji tátovi. Ale tahle knížka s fotografiemi Josefa Sudka je naopak tátova a při stěhování jsem mu ji zatáhl. Krásná!
Najdeme tu i nějaké knížky, které odkazují na vaše rodinné kořeny?
Tady mám dědovy knížky, tady zase tátovy. Tady je dokonce jedna básnická sbírka Miloně Čepelky. V divadle Járy Cimrmana mi jí chtěli dát zadarmo, ale já nechtěl. Říkal jsem si: „Prdlajs, já to chci podpořit!“ No a všichni – děda, táta i Miloň Čepelka – jsou ve společnosti Williama Shakespeara a dalších britských dramatiků.

Foto: David Turecký
Vy jste v pubertě rebeloval proti škole i proti příjmení Svěrák. Promítl se tento váš vzdor i v literatuře? Četl jste nějaké blázniviny?
Možná právě ta Joyceova Odyssea je na mě už trošku bláznivina. Nebo Kerouac – ten byl experimentální a dost rebel. Jinak jsem byl vychovaný spíš klasicky. Začínal jsem ve dvanácti Shakespearem a tehdy mě všichni obdivovali, že čtu tak malej Shakespeara. Zpětně bych řekl, že jeho hry jsou pro děti vlastně docela jednoduché pohádky. Mají krátkou formu, je to rýmovaný ve verších rozepsaný příběh, který by vydal třeba jen na dvacet stran – teď si myslím, že na tom nebylo nic k obdivování.
Zvládl jste v těch dvanácti Shakespeara pobrat?
Určitě ne. Vždyť spoustu věcí z Hemingwaye jsem asi nepobral doteď. Dneska, když jsem ženatý a mám dítě, bych ho už vnímal jinak. A ve stáří budu zase jiný – člověk určitě chápe knížky podle toho, jak se mění svět kolem něj i on sám, a při druhém či třetím čtení v nich třeba pochopí nějaký význam, který mu předtím zůstával skrytý.
Která z knížek je vaše nejoblíbenější?
Mám problém vybrat jen jednu, protože mám rád spoustu knih. Ale pokud musím, vybral bych In the Heart of Africa od Sira Samuela White Bakera, který o svých cestách po Africe v roce 1860 napsal celkem tři knížky. Četl jsem je asi před třemi lety a všechny jsem je hltal. Je to takové chlapecké dobrodružné čtení, ale Baker zároveň píše o náboženství, otrokářství, a podobných tématikách. Velmi zajímavá kniha, a o to víc mě bavila, že vše, o čem při zkoumání Nilu píše, opravdu zažil.
Najdeme u vás i nějakou podivnost?
Možná Dějiny sexuality. Když mi ji daroval kamarád, grafik a vtipálek, přišlo mi to jako bizár, ale pak jsem se začetl a zjistil jsem, že nejde o žádné oplzlosti, že je to zajímavá kniha. Jsou tam spíš historické věci, třeba že když byl ve Starém Egyptě muž neplodný, tak jeho bratr mohl jeho manželce, své švagrové, udělat dítě a ono pak bylo právně uznávané jako syn nebo dcera onoho neplodného muže.
Co máte teď rozečteného?
Již zmiňovaného Karla Klostermanna a pak různé knížky o malování. A taky Waltera Murche, který napsal další krásnou knihu o filmu, střihu, zvuku a tak.
Vaše knihovna ale neslouží jen k uložení knih…
Máte pravdu. Mám tu lampy, synťák, monitory, objektivy, různé kabely, baterie a do toho všeho pergamenový papír na archivaci mých olejových pastelů.
Své pastely a kresby denně přidáváte na Instagram. Proč to děláte?
Původně jsem se chtěl vykreslit, abych mohl připravovat storyboardy pro kameru, pro sebe, abych si to lépe promyslel, abych se zlepšil. Cokoliv člověk dělá každý den, tak v tom musí být zákonitě po nějakém čase lepší. Tedy pokud nejste třeba přerostlý chlap, který se chce živit podlézáním mini stolů, to půjde blbě. (směje se) Ale teď už kreslím spíš proto, že mě to baví. Je to taková moje meditace. Většinou kreslím podle fotek, něco z paměti, v létě se mi občas poštěstí sedět přímo v plenéru. A lidem se to líbí, někdy si ode mě nějaký obrázek koupí, což mě vždy potěší. Navíc je těžké přestat, když už teď maluji desátým rokem. Nekreslím do zásoby, kreslím skutečně každý den. Ono by to asi na Instagramu nikdo nepoznal, ale já z toho pak mám dobrý pocit, že to nebyl proflákanej den.
Reading list Františka Svěráka:
- In the Heart of Africa, Sir Samuel White Baker, Dodo Press, 2006
- The Sound of the Mountain, Yasunari Kawabata, Penguin Books, 2011
- Reflections, Roger Deakins, Grand Central Publishing, 2025
- Watermark: An Essay on Venice, Joseph Brodsky, Penguin Books, 2013
- Things Fall Apart, Chinua Achebe, Penguin Books, 2006
- Suddenly Something Clicked, Walter Murch, Faber & Faber, 2025
- Green Hills of Africa, Ernest Hemingway, Arrow Books, 1994
- Lonesome Traveler, Jack Kerouac, Penguin UK, 2000
- Antonius a Kleopatra, William Shakespeare, Knižní klub, 2006
- Pošumavské rhapsodie, Karel Klostermann, Nina Iris, 2023
Text: David Hron