Největší a bez debaty nejděsivější žralok, jaký kdy obýval naší planetu, sice vymřel před několika miliony lety, ale pouhý pohled na jeho tělesné pozůstatky gigantické velikosti vyvolá husí kůži. K vymření zubatého obra zřejmě přispěl i jemu příbuzný žralok – velký bílý.
I když se z megalodona dochovaly pouze zuby a obratle, není ani pro laika složité poznat, že se jednalo o tvora těžko uvěřitelných rozměrů. Vědci se nejčastěji přiklání k rekonstrukci s maximální délkou 18 metrů, ale nechybí ani takové odhady blížící se k enormním 30 metrům. Svého vzdáleného příbuzného, stále žijícího velkého bílého žraloka, který měří až 7 metrů, by tak s přehledem „strčil do kapsy“.
A právě o mnoho „menší“ žralok bílý podle nedávných zjištění zřejmě značným dílem přispěl k jeho vymření před 3,6 miliony lety. Drsná kompetice o potravu v dávných dobách žraločímu gigantu nepřála. Adaptabilní žralok bílý se rychle rozmnožil napříč oceány a megalodon se z nárůstu žraločí konkurence nikdy nevzpamatoval.
První rekonstrukce čelisti megalodona.
Vyhynulý obr po sobě zanechal pozůstatky ohromných zubů velikosti dlaně dospělého člověka rozsetých po celém světě. Mezi naleziště patří i naše vnitrozemská země. V období miocénu část našeho území (dnešní Moravy) totiž lehce omílaly oceánské břehy a tak se kromě obřích sumců velkých můžeme pyšnit i pradávným predátorem, o kterém někteří stále tvrdí, že přežívá nepovšimnut v oceánských hlubinách.
Jan Králík
