Nebyli to pouze muži samurajové, kteří ovládli bojové umění do dokonalosti a chránili jím oddaně svého pána. Ona-bugejša, ženská bojovnice, ovládala napříč japonskou historií stejné bojové schopnosti a krom toho mnohdy odzbrojovala i svou mimořádnou krásou.
Legendární Tomoe Gozen, Hódžó Masako a Nakano Takeko byly tři nejslavnější ženské bojovnice, které se proslavily svými hrdinskými činy a neohrožeností, ale také jinou ženskou zbraní – tělesným půvabem.
V Japonsku se mnohé ženy musely naučit zacházet se zbraní ať už s mečem nebo dýkou pro případ, že by se ocitly v situaci vyžadující uhájení svého sídla v momentu napadení bez mužské pomoci.
Dvanáctému a třináctému století našeho letopočtu vládly hned dvě bojovnice – Tomoe Gozen a Hódžo Masako, které se proslavily ještě výrazněji v japonské literatuře dalších století a neupadly proto v zapomnění času.
Právě v jednom z japonských středověkých eposů Příběh rodu Taira se oslavuje nadpozemská krása Tomoe Gozen (asi 1157 až 1247). Bojovnice s bledou pletí, dlouhými vlasy a okouzlujícími rysy byla neuvěřitelně schopnou lukostřelkyní a šermířkou „hodnou tisíců válečníků“.
Hódžó Masako (1156 až 1225), dcera vůdce jednoho z vlivných japonských klanů, se narodila do válkou zmítané země. Už od malička se učila jízdě na koni a lovu, dokonce jídávala s muži raději než s ženským osazenstvem, jak bylo zvykem. Vdala se za budoucího šóguna a nejmocnějšího muže tehdejšího Japonska – Joritoma Minamota. Po boku svého muže věrně bojovala i vládla.
Poslední z legendární trojice Nakano Takeko (1847 až 1868) prožila krátký život s krutou smrtí. Od mládí trénovaná v bojovém umění, vysoce inteligentní dívenka dokázala ve svých pěti letech odrecitovat klasickou knihu japonské poezie Sto básní bez jediné chybičky. Ve svých jednadvaceti letech velela skupině ženských válečnic při bitvě o Aizu, na svém „kontě“ měla 172 usmrcených samurajů. Téhož roku 1868 na ni čekala smrt ve válce Bošin. Při útoku na japonskou císařskou armádu byla fatálně střelena do hrudi. Než aby její hlava padla do rukou jako kořist císařským vojákům, pověřila svou sestru Yuko, aby ji uřízla a pohřbila pod borovicový strom.
S Nakano Takeko pomalu končily dějiny ženských válečnic, ale i samotných samurajů. Na tuto kapitolu japonské historie pak upomíná několik pomníků napříč zemí vycházejícího slunce.
Jan Králík
