Oficiální titul „Groom of the Stool“, jejž mohl získat pouze někdo z králových nejbližších, byl obrovskou poctou svého nositele. Zároveň se ale bez debat zapsal do historie jako jedna z nejnechutnějších prací vůbec.
„Toaletář“ měl za úkol asistovat anglickému královi při jeho nejintimnějších lidských chvílích. Post se postupně vyvinul ve velmi důležitý titul za časů Tudorovců, vhodný pouze pro členy vysoké aristokracie a králových nejbližších dvořanů.
Takový toaletář měl na starost připravování speciální stolice (polstrované křesílko s otvorem) na onu potřebu, zásobu vody, plenek, umyvadla, ale snad i (v tomto se však názory různí) utírání intimních míst, jakmile bylo „hotovo“. Králův exkrement pak prozkoumal a v případě potřeby odnesl za lékařem – platilo totiž zdravá stolice, zdravý král. Mimo toho krále oblíkal a svlékal, dohlížel na jeho osobní finance i stravování a pozoroval jeho celkový zdravotní stav.
Toaletář byl přítomen i posledním chvílím krále.
Muž takové pozice, nejvyšší z dvořanů, byl extrémně vlivným člověkem. S králem trávil mnoho času o samotě za zavřenými dveřmi, znal skrz naskrz jeho osobnost, myšlenky i největší tajemství. Byl-li šikovný, mohl tak případně ovlivnit krom osobních i králova politická rozhodnutí. Znepřátelit si toaletáře by byla velká chyba.
Za tuhle nevoňavou práci byla krom obrovského vlivu i tučná výplata. Kromě toho po královi „dědil“ již nepoužívaný nábytek a oblečení – to nejkvalitnější z kvalitních. Ne všichni toaletáři však dopadli dobře. Henry Norris, který sloužil jako toaletář Jindřicha VIII., přišel o hlavu, neboť byl podezříván z velezrady a románku s královou ženou Annou Boleynovou. Ostatně stětí bylo Jindřichovým řešením na všechno.
Podobnou pozici nějakou dobu zastávaly i ženy v případě královen. Posledním toaletářem pak byl James Hamilton, který post zastával u Eduarda VII. do roku 1901.
Jan Králík
