Existuje hodně časopisů pro ženy a obecných médií a všude po mně chtějí, abych řešil recepty, ptají se mě na rady jak a co vařit a určitě mi to v mé práci a hlavně popularitě mé osoby i restaurace pomáhá, ale je to tak trochu stereotyp. Byl jsem tedy fakt hodně rád, když mě Jakub Lohniský oslovil s tím, že bych měl psát pro jeho web. Baví mě mužská témata, v kuchyni mi často běží fotbal a vlastně nedávno jsem se stal i tváří pánských hodinek značky Oris, protože do hodinek jsem taky trochu blázen. Ale tak každý kuchař musí být nějakým způsobem blázen. Dlouho jsem přemýšlel, co psát jako první a došel jsem k názoru, že by bylo asi fajn se prostě představit a jednoduše říct, co dělám a kdo jsem. Za tenhle prostor, kde můžu řešit témata, co trápí moji duši, jsem jednoduše rád. Můžu tu řešit trochu víc maso, steaky a vůbec i fine dining, protože právě tady je cílovka, vy, která mi snad bude trochu rozumět.

Gastronomie u nás vzkvétá. Jde nahoru, každý to tak tvrdí a snad i já. Každý bloguje o jídle, každý vaří, píše recepty, fotí na sociální sítě a člověk si tak nějak říká, zda mezi těmi všemi skoro profíky není tak trochu zbytečný. Skromnost stranou, nejsem zbytečný, jsem najatý žoldák, který profesionálem být musí. Snažím se vařit tak, aby pro každého mého hosta byla večeře nebo oběd zážitkem. Ano, pravda, zní to asi jako velké klišé, ale ve své podstatě to tak je. Nechci být šéfkuchařem na baterky, já vařením žiju. Hodně šéfkuchařů, kteří se stanou slavní, zapomínají vařit. Já to tak určitě nechci. Ten šrumec v kuchyni je přesně to, co mě na kuchařině láká a vždycky lákalo. Miluju jídlo a všechno kolem něj, stále hledám nové a nové chutě a recepty a jakmile mi někde něco chutná, snažím se to přenést k sobě do restaurace ve svém stylu dál na jídelní lístek.

Dost lidí se mě ptá, proč nejsem v zahraničí. Nebudu zapírat, že mě to napadlo. Napadlo a několikrát. Dokonce jsem si to už domlouval, ale najednou přišla nabídka z mého nynějšího působiště, restaurace Grand Cru, a já to nemohl odmítnout. Na co slyším je víno (a prachy :)) a když se podíváte na nabídku našich vín, jednoduše jsem byl zahnán do vlastní sítě. Trend párování jídla s vínem je směr, kterým jsem šel vždycky. Jedno bez druhého nemůže být. A tak jsem zůstal doma v Česku. Snažím se edukovat, snažím se otevírat témata, snažím se dívat se na českou kuchyni i gastronomii moderně a často i kriticky. Je to třeba, protože jinak by jsme se tu všichni jen plácali po ramenou a nikdy by se nic nezlepšilo. I já jsem totiž jedním z vás. Zkrátka mužem v Česku, který chce víc než jen standard a průměr.

Jan Punčochář

unnamed

Jan Punčochář se narodil 6.8.1979 v Praze, kde se vyučil v hotelu
Ambassador. Hned po škole pracoval v několika vyhlášených pražských
restaurací jako je Rybí trh, International Zlatá Praha nebo Zátiší Groupe.
Své zkušenosti dále sbíral v zahraničí, kde absolvoval stáže v michelinských
restauracích Hangar 7 a Tim Raue. Jako kuchař také působil v přední
švýcarské restauraci Häberlis Schützenhaus. Po návratu do Prahy se stal
šéfkuchařem podniku Le terroir, kde pracoval deset let. Již dva roky
dozoruje a koncepčně se podílí na kuchařském provozu v Grandhotelu Pupp
v Karlových Varech. Nyní si jeho autentickou a nezaměnitelnou kuchyni
můžete vychutnat v Grand Cru Restaurant & Bar.

 

Komentáře