„Čiň, co chceš“, heslo aristokratického Klubu pekelného ohně brali členové vážně doslova i do písmene. Černé mše na tělech nahých dívek, satanistické orgie a obětování – anglická smetánka se v 18. století vzbouřila proti tehdejší puritánské společnosti krutě a bez ostychu.
V Británii 18. století vznikla oáza neřestí uprostřed suchých puritánských gentlemen’s clubů. Několik vysoce postavených osob založilo spolek příznačně zvaný Klub pekelného ohně.
První etapa s Lordem Whatonem v čele byla původně míněná jako satirická reakce na tehdejší přísnou morálku pěstovanou v pánských klubech. Pořádali posměšné náboženské ceremonie, při společných večeřích oblečeni v biblických kostýmech pojídali „koláč Svatého Ducha“ nebo „prsy Venušiny“. A že byly na svou dobu progresivní! Do klubu totiž mohly vstupovat i ženy – něco naprosto nevídaného v tehdejší patriarchální společnosti.
Výsměšným aktivitám klubu byl konec roku 1721, tehdy zasáhl samotný král zákonem proti „hrůzným neřestnostem“. To asi netušil, co se z původního Klubu pekelného ohně zrodí v následujících letech pod vedením šílené osoby Sira Francise Dashwooda.
Francis Dashwood jako řádový bratr.
Dashwood, tehdy již dobře známý pro svoje útočné žerty (na návštěvě u ruského dvora se převlékl za největšího nepřítele Ruska – švédského krále) z klubu udělal exkluzivní záležitost. Stálých členů bylo pouze dvanáct a k nim se přidávalo nesčetné množství občasných hostů – mimo jiné i Benjamin Franklin.
Sir Dashwood zajistil klubu stálou základnu. Pronajal si opatství Medmenham a po několik let ho přestavoval v romantizující ústředí v novogotickém stylu s motem „Fais ce que tu voudras“ („Čiň, co chceš“) vepsané v blyštící se vitráži nad hlavním vstupem. V podzemí nechal vybudovat rozsáhlý labyrint, portály do jednotlivých místností byly tvarované v podobě ženských genitálií, zahrady zdobily sochy klubem nejobdivovanějších božstev: Bakcha a Venuše.
Na pravidelné schůze docházely slečny – říkalo se jim „jeptišky“, ale asi nemusíme dopodrobna rozepisovat, co byly zač. Participovaly na různých rituálech, pornografických představeních, hostinách a pitkách.
Okolo klubu samozřejmě koluje nespočet děsivých legend včetně únosu, vraždy a pozření dcery místního farmáře nebo obětování trpaslíka. Co je pravdou, už se asi nedozvíme, ale heslo „Čiň, co chceš“ vzbuzuje nesčetné představy.
Siru Francisu Dashwoodovi ale nechyběla ani skromnost. Ještě během svého života si nechal vybudovat rozlehlou hrobku s nápisem: „Veškerá moudrost je obsažena uprostřed chrámu, na tomto místě je jeho hrob.“
Tomáš Ospalý
