Z dob dávno minulých k nám dnes můžou dolehnout doslova zvuky ze záhrobí – konkrétně dojemná Seikilova píseň stará víc než 1800 let, věnovaná drahé osobě jeho života ve starověkém Řecku. K početným sochám a stavbám se tak přidalo i umělecké dílo lahodící našim uším.

Nedaleko slavného starořeckého helénistického velkoměsta Efezu, ve městě Tralles (dnes leží v Turecku) nalezli v 19. století náhrobní stélu s vytesanou kompletní (!) hudební kompozicí, datovanou do 3. stol. př. n. l až 1. stol. n. l. Tóny kraťounké písně jsou zaznačeny písmeny iónské abecedy.

FOTO: Seikliův epitaf – nejstarší píseň světa

Seikliův epitaf – nejstarší píseň světa - 2-_stele_portant_linscription_de_seikilosSeikliův epitaf – nejstarší píseň světa - 639px-seikilos_score-svgSeikliův epitaf – nejstarší píseň světa - 1990-24-0481Seikliův epitaf – nejstarší píseň světa - lossy-page1-411px-seikilos2-tifSeikliův epitaf – nejstarší píseň světa - accurate-reconstruction-ancient-greek-music
Další fotky
Seikliův epitaf – nejstarší píseň světa - snimek-obrazovky-2018-07-15-v-10-59-46

To, že objevili hudební záznam, by nebylo nic zvláštního, v té době byly již známé dokonce o tisíc let starší písně nalezené v dnešní Sýrii, ale vždy se jednalo pouze o fragmenty – Seikilova píseň je tedy nejstarší kompletně dochovanou skladbou s notací i textem na světě.

Lyra, kithara, flétna se dvěma zobáčky (aulos), syrinx – to všechno byly tehdy běžné hudební nástroje, které nejpravděpodobněji přivedly i Seikliovu píseň k životu.

Nejenže jsme dnes schopní zrekonstruovat, tím pádem i slyšet toto křehké dílo doby dávno již minulé, ale díky místu, na kterém byla stéla nalezena, si můžeme domyslet i příběh ukrytý za starověkou písní. Složil ji sám Seikilos zřejmě pro svou zemřelou manželku Euterpé – ještě poetičtější na tom je, že Euterpé je také v řecké mytologii jméno múzy hudby.

Uvede nás do něj nápis a dedikace na kamenné stéle:

„Seikilos Eutérpei“ – zrovna v těchto místech kus textu chybí, nevíme tedy jistě, jestli Seikilos věnoval píseň své zesnulé manželce nebo matce. Tak či onak se jednalo o velmi blízkou a důležitou ženu jeho života, které posmrtně věnoval jeden z nejdojemnějších a nejintimnějších darů, který člověk může dát.

 

„Jsem náhrobkem, obrazem.

Umístil mě zde Seikilos,

na znamení nezmírající vzpomínky.“

 

Znění písně:

 

„Pokud živ,

tvář měj jasnou,

smutku výhost dej.

 

Života krátký jest jen běh,

nakonec vezme čas zpět dar svůj.“

 

Celá hudební kompozice zvěčnělá na mramorovém náhrobku milované osoby je oslavou života a smutku, který přijde se smrtí, připomínkou pomíjivosti všech pozemských věcí.

Anna Samsová

A jestli potřebujete v práci pauzu, zde si můžete poslechnout tyhle nové songy.

Komentáře