Něco okolo dvou minut slávy zažil dosud neidentifikovaný člověk v masce fiktivní postavy oblíbené v USA 80. let minulého století – Maxe Headrooma – během nabouraného vysílání. Do světa ovšem nevypustil žádná moudra, ale sundal si kalhoty a…
K večeru 22. listopadu roku 1987 se diváci dvou chicagských televizních stanic stali svědky jednoho z nejprapodivnějších hacknutí v dějinách televize. Neznámý „útočník“ se svým pečlivě připraveným vystoupením nejdřív naboural do vysílání sportovních zpráv kanálu WGN-TV a pak vyrušil domácí pohodu sledujícím Pána času (Doctor Who) na stanici WTTW.
Při prvním výstupu se mu podařilo udržet na obrazovkách 28 sekund. Převlečen za fiktivní postavu disponující umělou inteligencí Maxe Headrooma, „prvního počítačově stvořeného televizního moderátora“, zmítal se beze slov na obrazovce ze strany na stranu doprovázen nelidskými zvuky.
O pár hodin později se objevil znovu, tentokrát s poněkud delším a „propracovanějším“ scénářem, kdy pozorný posluchač mohl mezi „Maxovými“ skřeky pochytit i pár slov, ba dokonce vět. Poté co na jistojistě vyděšené diváky ukázal prostředníček, na kterém měl navlečené cosi (mnozí spekulují, že se jednalo o duté dildo) a zazpíval píseň z televizního seriálu „Clutch Cargo“, zvolal, že právě „vytvořil největší mistrovské dílo pro zaryté čtenářské mimoně Chicaga Tribune“.
Třešnička samozřejmě následovala na konec. V 90 sekundách trvajícím druhém hacknutí si na konci sundal kalhoty s větou „už si pro mě jdou“ a ukázal své holé hýždě, přes které ho plácačkou na mouchy počala pleskat ženská spolupachatelka. Grandiózní finále „narušilo“ opět nahozené vysílání Pána času.
Kdo měl celý únos na svědomí, zůstává záhadou i po několika desítkách let. Imitátor Maxe Headrooma se tak vyhnul pokutě 10 tisíců dolarů a roku za mřížemi.
Jan Králík
