Avantgardní Paříž 20. a 30. let minulého století otevřela náruč nejen inspiraci hledajícím umělcům nebo po zábavě toužícím bohémům, ale i homosexuální komunitě, která pomalu ale jistě vycházela ze stínu nenávisti. A právě pro lesbickou komunitu se stal klub Le Monocle legendárním centrem svobody.
Za věhlasným klubem v části Montmartru na ulici Edgar-Quinet stála Lulu de Montparnasse, která svůj podnik otevřela ve 20. letech 20. století. Pro koho byl noční klub primárně určený, nebylo žádnou záhadou, vypovídal o tom už samotný název.
„Le Monocle“ totiž odkazuje na tehdejší trend v lesbické komunitě a to sice nošení monoklu – onoho kulatého očního sklíčka, které bylo pro lesby ve společnosti jasným poznávacím znamením. Krom klubů se milenky setkávaly po setmění ve venkovních kavárnách nebo tančily v Moulin Rouge, ale Le Monocle byl jejich jakýmsi „domácím přístavem“.
Některé, ne-li většina z návštěvnic, přicházely v pánských oblecích, kravatách nebo motýlcích a s krátce sestřiženými nagelovanými vlasy uhlazenými dozadu „na pána“. Jiné slečny si zas při návštěvě ponechaly svůj čistě ženský půvab v sukních a střevíčkách.
Podobných klubů bylo po Paříži mnoho, ale Le Monocle, jež byl založen mezi prvními, se stal tím nejlegendárnějším. Fungoval až do počátku 40. let, kdy nacisté okupující Paříž klub uzavřeli a začali perzekuovat homosexuální komunitu. Po válce Le Monocle otevřel své dveře znovu, tentokrát již s novým majitelem, ale jeho zlatý věk už dávno minul.
Jan Králík
