Opakuje se to v posledních letech stále dokola – jakmile někdo přijde se sebemenším zpochybněním současného mainstreamového názoru na globální změnu klimatu, je v následné debatě pod článkem rázně umlčen tím, že v této otázce panuje „97% shoda mezi klimatickými vědci“. Ale nenechte se tím odradit – každý z nás je přeci nezávislý, logicky uvažující jedinec, který si sám může udělat vlastní názor založený na faktech, a ne na výsledcích internetových anket.

Zásadní ohledně proklamované 97% shody vědců je položit si tyto dvě jednoduché otázky:

1. Na čem přesně se klimatičtí vědci shodují?

Obecné povědomí říká, že klimatická změna je reálný, zjevný a očividný fakt. Ale co to znamená? Že na ni máme vliv? Že na ni máme měřitelný, podstatný vliv? Vliv snad až katastroficky velký? Takový, že bychom měli například okamžitě přestat používat fosilní paliva a vypouštět veškerý oxid uhličitý – což je ovšem dost absurdní myšlenka, protože ten vypouštíme už tím, že dýcháme.

Podle oficiálního prohlášení, které si dnes berou do úst zejména politici, alternativní média a zelená lidová hnutí, se 97 % klimatických vědců shoduje, že „existuje trend globálního oteplování a že jeho hlavní příčinou je lidská činnost, přesněji řečeno z více jak 50 %.“

2. Co je to za vědce a je jich skutečně 97 %?

Jak se vůbec došlo k takovému číslu? A proč vlastně, pokud jde o tak závažný a zjevný fenomén, se na něm neshodli všichni vědci?

K číslu 97 % došlo jedno jediné, zato však v tomto ohledu stěžejní dílo, studie z roku 2013, kterou vypracoval John Cook – kdysi známý karikaturista a tvůrce kreslené parodie Sev Trek, později zakladatel webu skepticalscience.com, na němž chce „bojovat“ proti popíračům klimatických změn. Úsměvné je, že klimatické změny opravdu nepopírá snad nikdo, klima se mění, co je svět světem, jenže oněch 97 % se často vytahuje jako argument, když se mají zavádět nová opatření na zmírnění či zvrácení této změny – jenže na jejich smysluplnosti se shodne už jen málokdo.

Kognitivní vědec Cook prošel tisícovky vědeckých článků a spočítal, kolik z nich souhlasí s teorií o katastrofickém vlivu lidské činnosti na planetární klima. Bylo to oněch 97 %. Zvláštní je, že jeho studie uvádí třeba počet článků, které k této otázce nezaujímají žádný postoj, ale už ne to, kolik jich skutečně uvádí, že lidé jsou z více jak 50 % odpovědní za dosavadní oteplení. Při prezentaci výsledků analýzy totiž smíchal dohromady dvě kategorie – výslovný souhlas zahrnující kvantifikaci vlivu člověka na klima a výslovný souhlas bez kvantifikace vlivu, tedy teoreticky mohl někdo souhlasit s jeho tvrzením, ale zároveň mít za to, že vliv člověka je nižší než 50 %.

Jeho studie však obletěla svět a rezonuje v něm i po šesti letech. Mezitím ale selhání recenzentů této práce, kteří ji kvůli výše zmíněným pochybením neměli vůbec připustit k publikaci, napravili jiní odborníci. A ti po pečlivém projití všech dat přiložených ke Cookově studii zjistili, že z celkového počtu bezmála 12 tisíc jím analyzovaných vědeckých článků:

64 výslovně souhlasí s lidských příspěvkem ke globálnímu oteplování a kvantifikuje ho na více jak 50 %

922 výslovně souhlasí, ale vliv nekvantifikuje

2910 implicitně (nepřímo) souhlasí

7970 nevyjadřuje žádný postoj

54 implicitně (nepřímo) odmítá lidský příspěvek ke globálnímu oteplování

14 jej výslovně odmítá 

9 jej výslovně odmítá a kvantifikuje na méně než 50 %

Ve skutečnosti tedy jen 64 z 11 944 vědeckých článků výslovně tvrdí, že lidé mohou za více jak 50 % globálních klimatických změn, což je cca půl procenta! Pokud ovšem spravedlivě vynecháme všechny články, které žádný postoj nevyjádřily, pak nám jich zbude (11 944 – 7970 =) 3974, z nichž s tímto katastrofickým vlivem souhlasí jen 1,6 %.

Samozřejmě, že se proti této studii ozvalo dost vědců, jejich články Cook tak zvláštně „analyzoval“. Kupříkladu profesor ekonomie na Sussexské univerzitě Richard Toll, který se zabývá modelováním dopadů klimatických změn na světové hospodářství, napsal: „Cook analyzoval 10 ze 122 mých textů a u poloviny si můj zcela neutrální postoj vyložil jako souhlas.“

Americký klimatolog, geograf a agronom Craig Idso: „Nechápu, jak mohl Cook brát moji práci o pozitivním vlivu oxidu uhličitého jako souhlas s více jak 50% vlivem člověka na klimatické změny.“

Izraelsko-americký astrofyzik Nir Shaviv: „Vliv slunečního a kosmického záření na změny pozemského klimatu se podceňuje, zatímco vliv oxidu uhličitého přeceňuje. Cookovo tvrzení o mém nepřímém souhlasu s jeho teorií se tedy nezakládá na pravdě.“

Italský astronom, fyzik a klimatolog Nicola Scaffeta je podobného názoru a argumentuje výpadkem spolehlivých satelitních měření sluneční aktivity v posledních dvou dekádách minulého století následkem havárie raketoplánu Challenger, který měl na oběžnou dráhu vynést novou družici: „Mé údaje, že oteplování je ze 40 až 70 % způsobeno změnami sluneční aktivity, není přímým ani nepřímým souhlasem s Cookovými tvrzeními.“

Kdyby se jednalo jen o pár případů, nikdo by se nad tím asi nepozastavoval. Jenže tady nehovoříme o pár jednotkách procent, které by se daly s přihmouřením oka považovat za nezamýšlenou statistickou chybu, nýbrž o pěkných pár desítkách procent a hlavně pak o (des)intepretaci výsledků studie (97 % výslovně souhlasí), které jsou diametrálně opačné od reality (výslovně souhlasí 1,6 %, výslovně i nepřímo, implicitně, je to asi čtvrtina, tedy 25 %).

Radek Kovanda

Komentáře