Některé lidské konání se tisíce let nemění – ruce si umýváme stejně, vlasy si stejně rozčesáváme, máme snahu se hezky oblékat a take stejně souložíme. Tehdy i nyní!

Sex prodělal podobnou historickou proměnu jako jídlo. Maso, ovoce a další potraviny bývaly před sto lety dostupné jen část roku, protože neexistovaly ledničky, konzervy ani dálkový obchod. Podobně se naši předkové na jaře a v létě museli spokojit s rychlovkou někde ve stáji, ve stodole nebo na poli. Pracovali od rána do noci, a když se konečně dostali do postele, usínali únavou.

Jak se chovat po sexu, aneb pravidla postkoitální etikety

Na venkově hlavní období sexuálních radovánek začínalo po žních a vrcholilo v zimě, kdy lidi zahnal do postele mráz nebo špatné počasí. Dodnes to přípomíná přísloví v krkonošském nářečí: „V Kérkonoších když pérší, tak se mérdá.“ Právě proto se taky nejvíc dětí rodilo na podzim – byly počaty v době nejkratšího dne někdy kolem Vánoc a začátkem roku. Petrolej a svíčky byly drahé a za temných zimních večerů byl hlavní zábavou sex. Soukromí, které k němu máme dnes? Zapomeňte! V chalupě často byla jen jedna velká místnost, kterou obývala celá rodina. Manželé si to proto mohli ‚rozdat‘, teprve když děti usnuly, nebo aspoň dělaly, že spí. Nebo právě ve stodole, ve stáji, prostě rychle a pořádně.

a-dangerous-method-380

Historické povědomí o našich předcích je plné nesmyslů. Byli puritáni, kteří si sex užívali jen v misionářské poloze? Z dochovaných záznamů naopak plyne, že v posteli prováděli skoro stejné věci jako my (snad s výjimkou vibrátorů, které se objevily až po roce 1880). Jak vypadal sex v době národního obrození, jsme se dočetli v šifrovaném deníku básníka Karla Hynka Máchy, který roku 1884 rozluštil Jakub Arbes. Národní klasik si v deníku „s neúprosnou přesností účetního“ zapisoval, co prováděl se sedmnáctiletou Eleonorou ‚Lori‘ Šomkovou.

Přečtěte si tyto tři ukázky a na něžného romantika změníte názor.

  • 28. září 1835: Z domova jsem šel s Lori domů do Truhlářské ulice. Pical jsem ji u okna na stolicích. Křičela, abych přestal. „Es tut weh. Jesuskotte.“ (Ježíši, to bolí). Když jsem se ptal proč, odpověděla: „Weil du tiefer je kommen bist als sonst.“ (Zašel jsi hlouběji než jindy). Potom šla na obtritt (obkročmo).
    A já jsem jí držel šaty.
  • 3. října 1835: Vzadu jsem ji fikal. Nechtěla dlouho, ale když jsem se stavěl mrzutý, šla přece. Bála se, že chci hluboko.

  • 5. října 1835: Na Ovocném trhu koupil jsem švestky a šli jsme domů. Ona zandala okna, já šel na stranu, a když jsem se vrátil, položil jsem ji u kamen na stolice. Díval se na ni, měla pěkná bílá stehna. Potom jsem pical třikrát po sobě, dvakrát to vyšlo, dvakrát ji, pravila, to lechtalo.

V dobách našich prapradědečků býval totiž sex stejně běžnou součástí života jako dnes. S jediným rozdílem: veřejně se o něm nemluvilo a všichni se tvářili, jako kdyby neexistoval. V sociologické studii Druhé pohlaví popisuje francouzská spisovatelka Simone de Beauvoir vzpomínky na erotické probuzení jedné mladé Vídeňačky ze začátku 20. století. Čekáte jen cudné polibky na tvář a první sex až po svatbě? To, co slečna zažívala, se od našich vlastních sexuálních začátků liší jen několika nepodstatnými detaily.

Pro připomenutí historické perspektivy: následující řádky se odehrávají za rakousko-uherské monarchie v době, kdy Tomáš Garrigue Masaryk byl poslancem Říšské rady. Můžeme proto předpokládat, že první československý prezident v té době prožíval velmi podobné věci.

Oči jako okno do duše: prozradí vaši sexuální orientaci!

„To bylo v červnu 1909 a odjela jsem na dovolenou. Byla jsem s přítelkyní na výletě. Potkali jsme se se dvěma turisty. Pozvali nás, abychom šli s nimi. Jeden chtěl obejmout přítelkyni, ale dala mu pěstí… Přiskočil ke mně, popadl mě zezadu a líbal. Už jsem nevzdorovala. Podala jsem mu ruku a šli jsme spolu do lesa. Líbal mě na pohlaví k mému velikému rozhořčení. Řekla jsem mu: „Jak můžete dělat takové svinstvo?“ Dal mi svůj úd do ruky. Hladila jsem mu jej… Pojednou mi ruku strhl a dal na něj kapesník, abych neviděla, co se stalo.“

Stačí si uvědomit, že například 300 let je pouhých deset generací, tedy pouhá vteřinka biologického vývoje člověka. Současný člověk je stejný, jako ten před 300, nebo před 3000 lety. A dělá stejné věci. V posteli, u stolu, nebo v hovoru. Mění se jen forma věcí kolem nás. Už nesouložíme ve stájích, ale v garážích, nerajtujeme na slamníku, ale na molitanové matraci, ale vše ostatní je úplně stejné. Milujeme se stejně jako Karel IV, Albrecht z Valdštejna, Masaryk nebo Karel Nešpor.

Pavel Vondráček, Petr Bílek

Komentáře