Na Sicílii leží rovnou dvě městečka tohoto jména. Rozdílná jsou však jako den a noc. Jedno obývá fungující komunita, zatímco druhé, v mžiku opuštěné, je vydáno napospas destrukčním, ale za to poetickým vlivům přírody a času – to se má změnit.
Život v malebném městečku založeném léta 1642 v západní Sicílii náhle ukončilo silné zemětřesení otřásající ostrovem v zimě roku 1968. Do svých zbořených domovů už se z obyvatel nevrátil nikdo. Město zůstalo opuštěné a rodiny, jejichž předkové žili ve městě po generace, byly nuceny najít si nový domov. Někdo se odstěhoval do nového Poggioreale jen o pár kilometrů dál a jiní odjeli rovnou do zámoří.
V pitoreskní krajině tak dodnes leží rozkládající se městská kostra, jejíž zkáza započala onoho osudného roku. Na to upomíná třeba kalendář stále visící na zdi s velkým datem 1968. Černou tabuli v místní škole zdobí nápisy žáků a z garáže je na výjezd připraven sanitní vůz z šedesátých let – natočená kola naznačují, že se v momentu katastrofy snažil vyjet z garáže.
Girolamo Cangelosi, starosta nového Poggioreale, ale nechce, aby se po původním městečku slehla zem. Naději na jeho obnovu vidí právě v rodinách, které po tragédii emigrovaly nejčastěji do USA – tam jich nyní žije na 5000. Doufá, že pamětníci a jejich potomci budou mít zájem oživit mrtvé město a přispějí na jeho vzkříšení.
Jan Králík
