Matthias Cadéac d’Arbaud, bývalý rocker, bývalý majitel baru a současný ambasador filipínského rumu Don Papa, s námi hovořil o své cestě k této značce, o rumech a nádheře etiket, a proč se, ačkoli je Francouz, považuje za Filipínce.
Jak jste se vůbec dostal k filipínskému rumu?
Měl jsem v Paříži bar. Jednou tam vstoupil takový zvláštní malý člověk a povídá: „Nastěhoval jsem se do bytu vedle. Buďte ale v pohodě, mě hluk nevadí, takže zavíračku vůbec neřešte. A když přesto zavřete, tak lidi můžou klidně přijít ke mně.“ No a pak pokračuje: „A můžu vám něco nabídnout?“ a vytáhl PET flašku od vody Evian s nějakou hnědou tekutinou, že prý to je nový filipínský rum, a že si jej mám nechat a ochutnávat, a za dva dny že přijde a já mu mám říct, jaké to je. Mě i mému kolegovi to děsně chutnalo, tak jsem říkal: „Tohle do baru rozhodně berem“. A navrhl jsem, abychom udělali spolu něco víc. A to byl začátek mého krásného přátelství s rumem Don Papa. Výsledek je ten, že se teď už považuju za Filipínce, na ostrově Negros trávím třetinu roku.
Rum Don Papa už není v PETkách a navíc má dost cool etikety. Kdo je dělá?
Vymyslela je newyorská kreativní agentura Stranger & Stranger, nejprve pro rum Don Papa No. 7, to je náš první rum, který je dodnes základem naší nabídky.
Ten má na etiketě poměrně dost zvířat. Kolik jich tam je?
Myslím, že nějakých padesát. A je to všechno filipínská fauna!
Slušný atlas. Můžete nějak stručně shrnout, co je vlastně esence rumu Don Papa?
Je to rum vyráběný stoprocentně z melasy z filipínské třtiny, která se pěstuje v oblasti, již přezdíváme Sugarlandia. Na mapě ji najdete jako ostrov Negros Occidental. Toto místo má jedinečnou sopečnou půdu a klima a bohatou tradici pěstování cukrové třtiny. Rum Don Papa pak minimálně 7 let zraje v dubových sudech po bourbonu, a poté se míchá k dokonalosti.
Don Papa No. 7 je poměrně dost sladký…
Ano. Nakonec do hotového blendu přidáme trochu melasy.
A další váš rum?
Don Papa 10 Year Old. Je to komplexnější blend s tmavou jantarovou barvou a chutí sušených plodů, kakaa a trošku i dubu. Vyrábějí se jen menší šarže, jen dvacet tisíc lahví dvakrát do roka. I do něj se přidává troška melasy.
A Don Papa Rare Cask?
Jeden známý ochutnal rum, tedy tu základní složku, která se pak míchá, přímo ze sudu. A říká: „Hele, proč to nedáš rovnou do flašky?“ A tohle řeklo více lidí nezávisle na sobě. A tak jsme to udělali. Není to blend, je to nefiltrovaný rum, pět let starý. Jen před lahvováním snižujeme obsah alkoholu na 50,5 % přídavkem vody. Lahve jsou číslované a podepsané. A teď máme ještě novinku Sherry Cask. Je to rum, který ležel v sudech po čtyřech různých druzích sherry. Existuje pouze čtyři tisíce lahví.
Co je kromě, jak by řekl vinař, „terroiru“ zvláštností filipínských rumů?
Kvůli vysokým teplotám i vlhkosti patrně největší andělská daň na světě. Do atmosféry se během zrání vypaří každý rok až 8 % rumu!
Kdo vymyslel značku Don Papa?
Don Papa vznikl jako soukromý projekt, který inicioval tehdy vysoký šéf Rémy Cointreau Stephen Carroll. Dal si nějaký čas od práce a cestoval. Na Filipínách se dozvěděl, že se tam pěstuje nejlepší třtina na světě. A i když byl vlastně na dovolené, profesionální instinkt nezapřel. V Negros založil Bleeding Heart Rum Company, která začala dělat rum Don Papa.
Kdo je Don Papa?
Papa Isio, vlastním jménem Dionisio Magbuelas, vůdce filipínské revoluce v 90. letech 19. století. Byl to bývalý předák na třtinové plantáži. Významně se zasloužil o osvobození ostrova Negros a o filipínskou nezávislost.
Z Filipín do Čech to není blízko. Byl to od počátku globální projekt?
Nejdřív se začal prodávat samozřejmě na místním trhu, tedy na Filipínách. Řekněme na rovinu, že to nebyla žádná plošná distribuce, ale hotely a koktejlové kluby. Je to docela drahý rum. Pak jsme rozjeli Francii, přičemž důležité byly malé obchody s lihovinami. Francie je pořád naším největším trhem. A pak přišly Spojené státy, Velká Británie, Španělsko. Česká republika je nesmírně významný trh.
Při jaké příležitosti je nejlepší pít Don Papa?
V zásadě každý den, kdykoli v roce, protože vždycky se nějaká příležitost najde. V létě, nebo naopak v zimě, s přáteli, na párty, venku. I teď, v zimě, v koženém křesle u krbu. Pusťte si k tomu třeba jazz. Ovšem záleží na náladě. Když máte náladu na rock & roll, tak ten…
Když jsme u té hudby, vy jste hrál na kytaru v kapele s názvem Rock & Roll, je to nějakých deset let…
Ano, v Americe. Byli jsme americká kapela složená z Francouzů.
Proč rock & roll?
Protože to bylo celé hodně rock & roll. Nebudeme to raději rozvádět. Byla to velká zábava, takový můj život před životem. Tři roky po koncertech mezi New Yorkem a L.A. jenže pak jsem si řekl, že než utrácet peníze za alkohol, bude lepší je na alkoholu vydělávat. Taky se tomu říká „dospět“. No a tak jsme skončili s kapelou a já si pořídil bar v Paříži, do něhož jednou vstoupil takový zvláštní malý člověk a povídá…
Petr Bílek
To chutné a zlatavé, o čem se v tomto rozhovoru mluví, si můžete koupit v Praze-Karlíně ve Warehouse #1 nebo kdekoli s připojením na net na www.warehouse1.cz.
