Polokošile, někdy naopak polo triko, je dnes základním kusem pánského (leckdy i dámského) šatníku. Přestože název evokuje, že jde o zkrácenou variantu košile nebo trička, že je snad polovičně velké, není tomu tak. Polo v názvu značí hru pólo, kolektivní jezdecký sport.
Pólo má původ ve starověké Persii, odkud se rozšířilo do Asie a Indie. Tady se stalo sportem pro nejvyšší kasty společnosti. Zde se jej také naučili v polovině devatenáctého století britští kolonizátoři, jejichž husaři si pólo rychle oblíbili a založili také první pólo klub na světě. Odtud už byl jen krůček k importu hry do Británie, Spojených států a s novými kolonizátory i do Argentiny.
Příběh polokošile
Právě v Indii započal i příběh slavné polokošile. Vojáci a majitelé čajových plantáží hrající pólo měli ve zvyku nosit k utkání nepohodlné tlusté bavlněné košile. Hráče obtěžoval, především ve větru vlající a tvar nedržící, límeček, proto jej připnuli ke košili knoflíčky.
Na konci devatenáctého století během obchodní cesty přijel do Anglie John E. Brooks, vnuk zakladatele nejstarší americké oděvní firmy Brooks Brothers. Během sledování póla si všimnul zajímavé věci – hráči měli připnuté límečky ke košili. Přinesl tento poznatek zpět do Ameriky, kde aplikoval knoflíčky na límci na standardní oblekové košile. Tzv. button-down košili představil v roce 1896. Stala se okamžitě fenoménem, a Brooks Brothers stále nazývají své button-down košile „originální polo košilí“.
Košile, které nosili hráči póla, se brzy rozšířily i mezi jiné sportovce, především hráče kriketu, rugby a tenisu. Právě tenisté nosili na kurtu tyto bílé bavlněné košile s ohrnutými rukávy v kombinaci s kravatou a flanelovými kalhotami. K vrcholovému sportu se tento úbor moc nehodil. Iniciativu tak převzal tenisový šampion, René Lacoste, přezdívaný díky svému dlouhému nosu Aligátor.
Lacoste se zapisuje do historie
V roce 1926 představil na US Open sám na sobě pólo košili vlastního designu. Byla vyrobena z bavlněné piké látky – to je prodyšná látka známého vzoru imitující prošívání. Ignorovala tradici ohrnování rukávů, měla jej krátký. Také měla delší zadní díl košile (tzv. tenisový ocas) a především strečový měkký límeček.
Přes noc se stalo toto Lacostovo tenisové tričko tričko ikonou. Nejprve se rozšířilo mezi vrcholové tenisty a ostatní sportovce. V roce 1933 založil René Lacoste firmu, na tričko nažehlil krokodýla podle své přezdívky, a polo tričko se stalo klasikou nejen mezi sportovci. Teprve v polovině dvacátého století začal vyrábět Lacoste svá trička i v jiných barvách než bílé. Tou dobou již byly jeho polokošile součástí šatníku široké veřejnosti – mimo jiné je zpopularizoval i prezident Dwight Eisenhower, který je nosil na golf.
Lacostovi přibyla po dvaceti letech konkurence v podobě polo triček Freda Perryho, jiné tenisové legendy. Ten změnil Lacostův design pouze v tom, že vyměnil nažehleného krokodýla za své vyšité logo. Přesto se svými polokošilemi prorazil, a to zejména mezi tehdejší mladou generací.
Tenisové polo tričko Reného Lacosta se vrátilo k pólu až zásluhou Newyorčana Ralpha Laurena v sedmdesátých letech. Hledal vhodný marketinkový název pro svou oděvní značku, který měl symbolizovat nadčasovost, sofistikovanost a příslušnost k „vyšší“ společnosti. Volba padla na jméno po královské hře pólo. Za základ své produktové řady zvolili v Polo Ralph Lauren právě polo tričko, s hráčem póla vyobrazeným v logu na hrudi.
Button-down košile a polo triko
Pólo dalo vzniknout dvěma ikonickým kusům pánského oděvu – button-down košili a polo triku. Button down košile jsou dnes stabilní součástí business módy, a díky Brooks Brothers jsou rozšířené spíše za velkou louží. Alespoň co se společenské varianty košil s tímto límcem týká. V Evropě button-down límec do společnosti není zvykem (i když i to se mění), na volnočasových košilích jej však naleznete zcela určitě.
Tričko je zásluhou Lacosta a Perryho spojené více s tenisem než s pólem. Design polo triček se odvíjí právě od těchto dvou sportů. Čistě bílá (či čistě barevná) trička s krátkým rukávem od tenisu, trička s dlouhým rukávem a úhlopříčnými barevnými pruhy, čísly a znaky symbolizují dresy pro pólo.
Funkční tenisová trička nahradila na začátku dvacátých let pro vrcholové sportovce nepraktické bavlněné košile s dlouhým rukávem. S rozšířením mezi širokou veřejnost se však sama stala spíše módním než sportovním funkčním oděvem. Už v padesátých letech se nosila polo trička pod sportovní oblek, blejzr či jiné sako. Jejich historie předznamenala jakousi společenskou univerzálnost. Vhodná byla k volnočasovým i společenským outfitům. Také se stala součástí různých uniformních úborů.
Polokošile dnes
V dnešní době máme na výběr nepřeberné množství polo triček (nebo polokošilí?). Dnešní sportovní dresy mají leckdy design polo trička, přestože se již dávno nevyrábí z piké bavlny, kterou funkčností překonaly moderní umělé materiály. S polo tričkem se zkrátka setkáte na každém kroku.
Vzhledem k tomu, že název tohoto oblečení se odvozuje od hry, ne od slova „polovina“, správně česky by bylo lepší pólokošile, či pólotričko (nebo zdlouhavě košile na pólo, pólová košile?). Se zažitým názvem však už nic nikdo nenadělá.
Jak nosíte polo tričko vy? S čím jej kombinujete, k jakým příležitostem se podle vás hodí a jakými značkami máte zkušenost? A co zmíněné button-down límečky na společenských košilích?
