Clotilda – škuner, který i přes tehdejší již padesát let trvající zákaz dovážení otroků z Afriky připlul do Ameriky s „čerstvým masem“, byl po víc jak sto letech znovu objeven. Pod hladinou.
Příběh Clotildy, poslední otrokářské lodi a její cesty, je jednou z dobře zdokumentovaných událostí této temné kapitoly historie Spojených států. K úplnému uzavření chyběl poslední kus skládačky – samotná Clotilda.
Plachetnice byla po několikaletém pátrání letos objevena potopená v řece Mobile v jižní Alabamě, kde ležela od roku 1860. Na tento okamžik čekaly stovky přímých potomků otroků z nechvalně známé lodi, stále žijící ve městě Africatown, jejž založili právě jejich předci.
Clotildina cesta začala sázkou. A touhou po výdělku. Dovážení otroků do Spojených států bylo ilegální už od roku 1808 a cena oněch domácích každoročně rapidně vzrůstala. Timothy Meaher, bohatý statkář, se vsadil s několika podnikateli ze severu, že dokáže propašovat plnou loď afrických otroků přímo pod nosem federálních úředníků.
A bohužel se mu to povedlo. Paluba na zakázku zkonstruované Clotildy dovezla do Ameriky 110 lidí, včetně žen a dětí (jedno z nich při cestě zemřelo), jednalo se o zajatce z občanské války, která tehdy probíhala v království Whydah (dnešní Benin). Za otroky Meaher zaplatil 9 tisíc dolarů ve zlatě. A výdělek? Ten byl 20x vyšší.
Po úspěšné akci byla Clotilda při snaze zbavit se důkazů záměrně zapálena a potopena. Tyto dva živly, oheň a voda, ji pohltily a skryly na víc jak sto let. I přes výpovědi jak zúčastněných, tak přeživších se našli tací, kteří celou akci – tuto temnou část americké historie – popírali. S hmotným důkazem, Clotildou spící na dně řeky, je snad již celá kapitola pochybností navěky uzavřena.
Jan Králík
